Den šestý: Střelby
Jak už to tak někdy bývá, nic netrvá věčně, i prázdniny jednou skončí a přijdou na řadu všední povinnosti. To se naštěstí zatím tábora netýká. Mluvím o vrchním redaktorovi táborového deníku Komančovi, který se musel navrátit zpátky do pracovního režimu. Chtěl bych mu za všechny poděkovat, že dny svého volna strávil s námi a dětmi, že psal krásné články na náš web a že si raději nevybral trávit léto někde u moře nebo na cestách. Díky Komi J.
Přicházím tedy na řadu Já, abych taky přispěl se svou troškou do mlýna a protože je můj verbální projev poměrně lepší než ten psaný, pomele mlýnské kolo odteď naprázdno. Jelikož mě Komanč již v předchozím článku představil, nebudu vás již déle zdržovat a začnu si tedy mlít to svoje…
Ranní rozbřesk, ptáčci a hejno hovad neboli ovádů ohlásili začátek šestého dne. Kdyby měl každý den své moto, tak to páteční by se dalo nazvat: ,,Střílej, střílej, poslouchej svého velitele“. Ano, již po rozcvičce, ranní hygieně a snídani, se celý den odehrával v rytmu střelby, což je dovednost, kterou si přece musí každý řádný voják osvojit. Ale ne tak hrrr, jelikož zbraně nejsou hračky, museli všichni projít důležitým bezpečnostním školením a teorií. Potom co byli všichni řádně proškoleni, mohli se po rotách vrhnout na praktickou a jistě zajímavější část této disciplíny. U velitelů Toma, Káji a Jary, který je mimochodem vojákem z povolání, si děti mohli vyzkoušet střelbu ze vzduchovek natahovacích, plynových, s optikou i bez. U zástupců velitele Viktora, Terky a Dalči na děti čekal prak, což je jedna z nejstarších primitivních zbraní. Úplnou novinkou letošního roku byla airsoftová (kuličková) plynová zbraň, jejíž výuku střelby na cíl měl na starost zkušený airsofťák Lukáš. Dále jsme tu měli další primitivní zbraň, a to luk u Šišmiho a Elišky a v poslední řadě hod s cvičným granátem na cíl u Káji a Kačky. Dopolední program se tedy rozjel v plném proudu, kuličky, diabolky, granáty a šípy lítaly vzduchem, jen to svištělo…
Po vydatném a vynikajícím obědě(svíčková) a odpoledním klidu aby knedlo sedlo, mohli vojíni upotřebit své nabyté zkušenosti z dopoledne, protože je čekal Dukelský závod, na jehož princip si možná někteří z vás ještě vzpomenou. Na nepříliš malém a nepříliš velkém okruhu byli rozmístněny čtyři stanoviště s vzduchovkou, granátem, prakem a lukem. Úkolem vojínů bylo co nejrychleji proběhnout okruh a na střelbách nasbírat co nejmíň trestných bodů. Závod proběhl bez problému a vojíni se činili. Jen zběžně pro Info pár prvních míst ze všech věkových kategorií Janulík, Mikesková, Kříž, Sýkorová, Sýkora, Herzánová.
Po večeři proběhla Bojová hra Likvidace nepřátelského štábu, ve které bojovali roty proti sobě. Principem hry bylo pochopitelně zlikvidovat štáb nepřátelských rot, který představoval jeden z velitelů, jež byl pečlivě zamaskován tak, aby ho nalézt nebyla jednoduchá záležitost. Děti si pak mezi sebou rozdělili identifikační kartičky, na kterých bylo napsané, co ve hře představují (pěšák, mina, tank, dělo, rez, protichemka a samopal), koho mohou zlikvidovat ony a kdo naopak je. Totožnost vojáků ostatních rot jim byla neznámá. např. dvě děti z nepřátelských rot se ťapnou, ukáží si kartičku a zjistí, že jedno dítě je mina, která zničí- pěšáka, samopal, protichemku, tank, dělo a muže být zničena rzí, druhé dítě je rez, který zničí- dělo, samopal, minu, tank a muže být zničen protichemkou. Z čehož vyplívá, že mina je zničena a přichází o život. Děti hra bavila až do setmění, kdy už nebylo vidět na kartičky, ale očividně jim to nevadilo.
Čištění zubů, večerka a tradičně písnička na dobrou noc