Kapitola 4

Jako již tradičně během našeho tábora se hlásím z naší základny se vším, co se událo za poslední den a půl. Začněme tedy popořádku.

Včera byl v našem táborovém kalendáři červen. A ten jsme pojali jako měsíc, jenž bývá spíše suchý. A jakmile je sucho, je vždy potřeba se postarat o vodu. Vesnice měly za úkol dopravit vodu od studánky Smraďavka do tábora. To je úsek zhruba půl kilometru. V podstatě vytvořili dlouhého hada ze všech obyvatel vesnice a tito členové si ji po jednom ešusu mezi sebou předávali a doplňovali nádobu, která byla umístěná na základně. Která vesnice ji naplnila první, ta zvítězila. Všichni se krásně naběhali. Hlavně ti starší.

Po obědě a odpoledním klidu, kdy všichni táborníci mají čas na své osobní věci, psaní dopisů a pohledů nebo vyprání si svých špinavých věcí, se všichni sešli na startu netradičního závodu. Stanoviště byly tradiční. Hod rýčem, jazykolamy, řvaní do trubky, napodobit zvuk zvířete a hlavně fotograficky velmi oblíbený šílený obličej. Jak se komu podařil, můžete posoudit sami v přiložené fotodokumentaci i krátkém videozáznamu. To fakt stojí za to a každý si tam může najít to své dítě ;)

Po skončení netradičního závodu se všichni přesunuli na hřiště, kde hráli míčové hry. Přišli přesně na večeři. Kdo by si ale myslel, že už den po večeři skončí, mýlí se. Ještě nebyli někteří po jídle a už byla nachystaná další hra. Tentokrát na louce nad táborem. Měla název Sad. Šlo o to, nasbírat co nejvíce ovoce v podobě barevných papírků s nápisy jahody, hrušky, jablka… Každé ovoce mělo svou hodnotu. Po území se pohybovali strážci sadu, kteří dohlíželi na to, jestli mají děti zaplacený čas na sběr a zároveň je ochraňovali před zloději, kteří se je snažili okrást o nasbírané ovoce. Bodování bylo jak po oddílech, tak na jednotlivce a výkony byli velmi dobré.

Ale ani touhle hrou, která končila až za tmy, program nekončil. Když se totiž jde na raky, je potřeba jít až v noci. Vesnice dostaly úkol najít a přinést z blízkého potoka co nejvíce raků. Ti byli vytvořeni z červeně nabarvených kamínků. Občas se jejich snažení blížilo hledání jehly v kupce sena, protože ti, kteří šli proti proudu potoka, vodu silně zakalili. Ale nakonec většina raků skončila v Liptákově. Dlouhý a náročný den byl konečně u konce a za zvuků libé ukolébavky Jaromíra Nohavici v podání veškerého osazenstva  tábora, děti spokojeně usínaly ve svých stanech.

V neděli ráno byl posunut budíček na osmou a nebyla rozcvička. Po dlouhém a náročném dni byl zvolen den odpočinkový. Jen částečně pochopitelně. Naplánován byl totiž střelecký závod, který se nám jistě protáhne, kvůli velkému množství družstev, až do večera. Probíhá tak, že se celý tábor rozdělí do tříčlenných družstev. Ty dostanou čísla a vytvoří se tabulka. Všechny družstva se utkají mezi sebou systémem každý s každým v souboji, v němž se střílí za vzduchovky na sklopné terče do kříže. Každý hráč je označen svojí sklopkou. Pokud ji soupeř sestřelí, daný člen družstva je mrtvý a již nesmí střílet. Které družstvo sestřelí více sklopných terčů soupeře, ten tento souboj vyhrál a připravuje se na další souboje s ostatními družstvy. Na konci se sečtou výsledky a vytvoří se klasická tabulka s počtem bodů a skóre.

Děkujeme za všechny vaše ohlasy, které nás motivují k další práci a věřte, že nás velmi těší. Přejeme všem krásný den a zase brzy na počtenou.

Ze zálesáckého tábora v Čeložnicích pro táborové stránky Komanč a Steen.

Video z netradičního závodu: www.youtube.com/watch?v=uxri-J0ueIQ&feature=youtu.be